Testy ukázaly, že normy pro školní jídelny nevyhovují
Nabídnout jídla chutná, zdravá a ještě je dokázat připravit za rozumné ceny. To jsou úkoly, před nimiž stojí týmy školních jídelen. Výsledky jejich úsilí jsou pod přísnou kontrolou, a to nejen ze strany dětských strávníků.
I rodiče se o školní obědy pozorně zajímají, připomíná Jana Tomicová, která na středočeské hygienické stanici vede odbor hygieny dětí a mládeže. „Rodiče oprávněně chtějí pro své děti to nejlepší, ale představa kvalitního školního oběda se u každého poněkud liší,“ konstatovala Tomicová. S tím, že to, jak budou dětem obědy chutnat, může ovlivnit leccos: vliv kolektivu, návyky z rodiny, ale také prostředí školní jídelny – a především umění a profesionalita týmu kuchyně. Jen moderní vybavení kuchyně nestačí. Důležité je i to, jak si kuchařky a jejich vedoucí dokážou poradit s takzvaným spotřebním košem. Ten stanoví, které potraviny a v jakém množství mají používat.
Příkladem pro ostatní se mohou stát jídelny škol v Komenského ulici v Týnci nad Sázavou na Benešovsku a v Kremnické ulici v Kutné Hoře. Tam pracují s nejnovějšími odbornými poznatky. Krajští hygienici je vybrali jako nejlepší školní jídelny, které byly v uplynulém školním roce zařazeny do studie zaměřené na hodnocení školních obědů pro věkovou kategorii od sedmi do deseti let.
Celorepublikové zkoumání zaměřené mimo jiné na ověření, zda pokrmy podávané žákům dodávají živiny pro zdravý vývoj dětí, přineslo takovýto závěr: školní obědy vyžadují změnu hodnocení i výživových norem. Odborníci posuzovali nejen obědy připravované ve vybraných školních jídelnách, považovaných za ty nejlepší z nejlepších. Jejich jídla porovnávali s pokrmy z náhodně vybraných škol, zařazených do skupiny „ostatní“. I chemici se zapojili. Zástupci hygienických stanic odebírali vzorky obědů, jejichž obsah živin následně analyzovaly laboratoře zdravotního ústavu.
Dřívější závěry se potvrdily, standardy pro školní kuchyně volají po změně. Vycházejí z předpokladů starých téměř tři desetiletí – a životní styl se za tu dobu změnil. Jako zastaralá se jeví třeba představa, že školní oběd by měl pokrýt 35 procent denní potřeby živin. Výzkum ukázal, že takové doporučení pokulhává za tím, co aktuálně chtějí dětští strávníci i jejich rodiče. Zvláště energie dodávají školní jídelny dětem méně, než stanoví doporučení – přičemž ty hodnocené jako nejlepší většinou ještě méně než jídelny ze srovnávacího vzorku z kategorie „ostatních“.
Již dřívější výzkumy také ukázaly, že v některých školách si kuchařky nedělají starosti s velikostí předkládaných porcí. Poukázaly také na častý přebytek sodíku a naopak menší obsah železa či vápníku, který děti potřebují pro svůj vývoj. Zlepšit by se měla i zastoupení hořčíku či mědi.
